Je to už notně dávno, kdy kdosi přišel s vynálezem jménem papír. Kdy vymyslel, jak tento vyrábět, a započal tak dlouhou éru existence lidstva, jež je na papír nejednou zcela odkázané.
Již ve starověkém Egyptě prý přišli na to, jak papír vyrábět, ačkoliv se vlastně nejednalo až tak docela o to, co si pod tímto pojmem představujeme dnes. Tehdy totiž šlo o svinuté slisované svazky stébel šáchoru.
V Číně pak vyráběli papír z vláken různých rostlin, z bambusu, konopí či morušovníku, jež drtili, máčeli ve vodě, smíchávali s rostlinnými šťávami a pryskyřicovými pojidly a následně sušili a vytvrzovali.
My Evropané jsme pak přišli do styku s papírem až díky Arabům, kteří ho vyráběli zmíněnou čínskou metodou. V Evropě se papír uchytil nejprve mezi šlechtici a v církevních kruzích ve Španělsku a později i Francii a Itálii, u nás se pak začal vyrábět až v druhé polovině čtrnáctého století z dřevné hmoty, a to v Chebu či snad na Zbraslavi.
Výroba papíru se rozjela až ve chvíli, kdy byl v Holandsku vynalezen drtič papíru, jímž se dala výroba urychlit, ovšem až v roce 1799 byla výroba papíru částečně zautomatizována a až na počátku revoluce zvané průmyslová vznikl první komplexní stroj na výrobu tohoto materiálu.
Tato výroba byla zautomatizována až v druhé polovině devatenáctého století. A byť , vyrábí se u nás dodnes, a to hned v několika papírenských závodech. A jakkoliv nás stále více opanovává internet a celá řada všemožné agendy už se na tento přesunula, nezdá se, že bychom se měli s papírem jenom tak rozloučit.
A to navzdory tomu, že na tento nemáme v našich končinách nejen z dob ‚minula‘ právě ty nejlepší vzpomínky.
Z nichž si můžeme namátkou připomenout:
– všechny ty letáčky a plakátky, jimiž nás minulý režim masíroval a jež jsme si ve dnech připomínky velevýznamných událostí museli povinně vyvěšovat v oknech nebo jimi mávat v prvomájových průvodech,
– všechny ty papíry, jež se musely vyplnit, aby člověk dostal papír, na základě kterého si mohl požádat o papír k získání jiného papíru a tak stále dokola,
– povinnost číst Rudé právo nebo jiná periodika, jež byla víceméně Rudým právem s jinými názvy.
– A těžko najdeme někoho, kdo by měl na papír příjemné vzpomínky ve zřejmě nejtragičtější situaci. Kdy u nás na trhu nebyl toaletní papír. Kterého prý mělo být dost, jenže jak lidé nevesele laškovali, scházel, protože byla jeho spotřeba plánována na hlavu, ač se na hlavu vůbec nepoužíval.